7. Kapitola Rozhovor

wow, tohle je můj nový rekord...

poděkujte Barušce, té skvělé osůbce co při mně vždycky stojí.... máte tu 7. kapitolu... trošku kratší, ale já to potřebovala utnout...

snad se bude líbit...

Harry téměř v rekordním čase seběhl dolů do kuchyně. Pan Weasly tam už seděl a taktéž Tonksová, Lupin, Moody, Snape a Brumbál.

„Rád se s Tebou opět setkám Harry“ řekl mu přívětivě starý profesor.

„Dobrý den, pane“pozdravil taktéž zdvořile Harry.

Brumbál se však dál se zdvořilostními řečmi nezdržoval a přešel rovnou k věci.

„Harry vzhledem k okolnostem si nepřeji, abys kamkoli chodil sám – a nepřerušuj mě – venku je pořád velmi mnoho smrtijedů, útoků přibývá a ty jsi cíl číslo jedna. Fénixův řád se ti bude snažit poskytnout co největší ochranu, všechno to ale bude k ničemu, pokud nebudeš spolupracovat. Takže Harry, chci, abys mi slíbil, nebudeš dělat žádné hlouposti?“ zeptal se ho Brumbál svým typickým dobráckým hlasem.

Harry se na chvíli zamyslel, stačilo ale, aby si vzpomněl, jak dopadl Sirius a měl jasno. „Slibuji profesore“odvětil rozhodně.

„Slibuji je velice závazné slovo Harry, doufám, že mě nezklameš.“pravil Brumbál.

Harry přikývl a pár chvil bylo ticho.

„Harry, bež prosím nahoru, ještě se u tebe stavím.“poprosil ho ještě Brumbál.

Harry šel tedy bez námitek nahoru. Sedl si tedy na postel a přemýšlel. O všem a o ničem. Kdo byla ta osoba, která byla tak spjata s jeho rodiči, kmotrem a Blackovýma? Harry nevěděl, co si o tom má myslet. Ta bruneta byla jednoznačně kamarádkou jeho matky, s největší pravděpodobností její družička na svatbě, a očividně také snoubenka Reguluse Blacka. Na jaké tedy byla straně, a byla vůbec na nějaké?

Z přemýšlení ho vytrhl až Brumbál, který si s ním přišel promluvit.

„V první řadě Harry, je tady něco, co by si mi chtěl povědět?“zeptal se Brumbál, když se však dočkal zavrtění hlavy, pokračoval.

„Harry, trvám na tom, abys začal znovu navštěvovat hodiny nitrobrany. Se Severusem jsem již mluvil a ten po krátkém přemlouvání souhlasil. A já vidím, že i ty jsi přes prázdniny udělal velký pokrok Harry. Jde ti to vidět na očích.“ Pokračoval Brumbál.

Harry v duchu zaúpěl. Další hodiny se Snapem navíc. Ale i on věděl, že je to potřeba. Teď už to chápal. Navíc už ho dlouho neprovázela žádná noční můra. Souhlasil. Přikývl.

Brumbál se otcovsky usmál. Pochopil, že díky smrti Siriuse, jako by Harry dospěl, zmoudřel.

Když už se profesor dotýkal při odchodu kliky, Harry se odhodlal a zeptal se…

„Pane, kdo šel mojí mamince na svatbě za družičku?“ vypálil Harry otázku dříve, než Bradavický ředitel stihl opustit pokoj.

Brumbál se zasekl. Čekal všechno, jen ne tohle. Harry to poznal. Na prázdno polkl. Teď nevěděl, jestli to chce vědět.

„Nevím, jestli já jsem ta správná osoba Harry…“zkusil to Brumbál.

„Profesore… Prosím…“Harry už doslova žadonil.

Brumbál si jen povzdychl a pustil se do vyprávění…

Sekla jsem to... příště zbytek... snad se líbilo ...

Peggy