12. Kapitola Zpátky v plné síle

Ahoooj lidi!! Tak tady je ta kapitola, má omluva, že to trvalo tak dlouho je vám asi na nic, nicméně jsem byla na soustřeďku a kapitolu už jsem nestihla vložit. No tak když jsem teď zpátky, tak jsem Vám kapitolku trošku prodloužila . ;) Poprvé jsem se dostala přes 1000 slov :) (Přesněji řečeno je jich 1200 :) ) Tak honem šupem do čtení, dneska má spoustu prostoru Jessica, tak snad se kapča bude líbit ;)

Kapitolu věnuji lilly potterove ml. zato, že poctivě komentuje a Barušce zato, že je moje obrovská podpora :*

No holky snad se bude kapča líbit nejen Vám, ale i všem ostatním čtenářům, tak snad zase najdu nějaký ten koment :)

Druhý den šli na nákupy na Příčnou, kterou už ministerstvo stihlo dát do pořádku. Dozvěděli se to u snídaně od paní Weaslyové. Doprovod jim měli dělat Tonksová, Remus, Kingsley, pan Weasly a Jessica.

Jakmile došli na Příčnou ulici, Harry hned poznal, že je něco jinak. Věděl co. Už tady nebylo tak rušno jako v předchozích letech. Lidé se báli Pána Zla.

Harry si nechal u madam Malkinové ušít hábity, koupil si nové učebnice, pamlsky pro Hedviku a zmrzlinu. Když se ostatní zvedli, že se půdou podívat do obchodu Freda a George, Jessica se naklonila k Harrymu a pošeptala mu, „doufám, že ti nekazím plány Harry, ale ty půjdeš se mnou,“ zašklebila se na něho. Potom se naklonila ke Kingsleymu, na něčem se s ním v rychlosti domluvila a už táhla Harryho do postraní uličky.

„Kam to jdeme?“ ptal se Harry.

„Uvidíš,“ zašeptala směrem k němu Jessica. Hned nato mávla hůlkou a její oblečení, se přeměnilo na hábit s hlubokou kápí, která Harrymu zdánlivě připomínala tu smrtijedskou.

„Máš u sebe neviditelný plášť?“ potichu se ho zeptala.

Harry jen překvapeně kývl. Neviditelný plášť si poslední dobou navykl mít vždy po ruce, nechápal ale, jak mohla vědět, že nějaký má?!

„Přehoď si ho přes sebe, snaž se dělat co nejmenší hluk a drž se u mě, tady není bezpečno,“ řekla ledovým hlasem, s důrazem na poslední tři slova. Přehodila si kápi přes hlavu a vkročila dál do ulice. Harry ji poznal, tady už jednou omylem byl, před čtyřmi lety. Na Obrtlé ulici.

Přehodil si tedy pře sebe plášť a snažil se řídit jejími radami. Došli k nějakému obchodu. Ten Harry taky znal. Obchod Borgina & Burkese. Harry si všiml, že Jessica v rukávu hábitu svírá hůlku a v očích se jí odráželo soustředění. Načež se zamyslela, potom prudce vytáhla hůlku z hábitu, švihla zápěstím a dveře se rozletěly do kořán tak rychle, že málem ani nestačily ani zavrzat. V obchodě zcela určitě nebylo mnoho světla, ale nebyla zde ani tma. Byla tu šero. Tak akorát, aby si Harry mohl alespoň trochu prohlídnout shrbeného člověka, který se jich jízlivým hlasem zeptal, „přejete si?“.

Jessica bezeslova podala muži kus popsaného pergamenu, avšak Harry neměl nejmenší tušení, co na pergamenu bylo napsané, že si vlastně Jessica přeje.

Muž očima přeletěl po pergamenu a pak se na Jessicu s úšklebkem podíval.

„Většina z vašich požadavků je nelegálních, takže se obávám, že vám nemohu pomoci. Natož když nevím s kým mám tu čest,“ promluvil muž a s očekáváním se díval na osobu v kápi před sebou.

Harry viděl, jak Jessica zvedla obě ruce a pomalým způsobem si sundala kápi, hůlku přitom stále svírajíc v ruce. Jakmile měla kápi na ramenou a bylo jí vidět do obličeje, muž vytřeštil oči a pár vteřin na ní zíral. Hned se však vzpamatoval.

„Oh, velice se Vám omlouvám lady Celsuová, hned vše zajistím“ řekl podlézavým hlasem a odebral se na druhou stranu obchodu, zřejmě pro věci z Jessičina pergamenu.

„Máte snad ještě nějaké přání?“ otázal se a opatrně podával Harryho tetě tři mahagonové krabičky a jeden kožený pytlík. Ta je jedním kouzlem zmenšila a schovala do útrob hábitu.

„Pro dnešek je to vše,“ řekla ledovým hlasem a s nepřístupnou maskou na čele. Harry si uvědomil, že je to poprvé co se na muže promluvila.

„Doufám, že to bude stačit,“ řekla a podala muži váček plný galeonů.

Mužovi oči se opět rozšířili a zmohl se jen na trhané přikývnutí. Harry si pomyslel, že tolik galeonů muž vydělává měsíčně a že částka, kterou mu Jessica dala, tak desetkrát přehlučila cenu, za kterou by nákup jinak pořídila. Muž si od ní peníze s úklonou převzal. Jessica se jen falešně usmála a bez pozdravu sebejistým krokem opustila obchod. Když Harry mířil za ní, pomyslel si, že Celsus je asi opravdu velmi bohatý a velmi mocný rod. Když byli před obchodem, tak se jen naklonila blíž k Harrymu a zašeptala „když jsou lidé tak ochotní, snadno se dělají obchody.“

Potom už jen kráčela zpátky směrem na příčnou. Zastavila se tam kde předtím a podívala se na Harryho.

„Harry, musím si ještě zařídit pár věcí na ministerstvu, chceš se vrátit k ostatním nebo chceš jít se mnou?“ zeptala se, o poznání lepším hlasem než na muže v Obrtlé.

Harry se nad tím zamyslel, i když si přál vidět obchod Freda a George, věděl, že kolem čarodějky asi na ministerstvu bude velký rozruch a on si navíc chtěl užívat přítomnost své příbuzné, než odjede do Bradavic co nejdřív, byl rozhodnutý.

„Půjdu s tebou,“ prohlásil rozhodně.

Jeho teta se potěšeně usmála.

„Harry, nechci, aby si tě lidi dávali do spojitosti se mnou. Takže mě poslouchej. Neviditelný plášť měj pořád na sobě. Přemístíme se do haly na ministerstvu. Budeš se mě během přemisťování pěvně držet, ale hned jak se objevíme v ministerské hale, musíš se mě pustit, aby nevypadalo divně, že se držím něčeho neviditelného, rozumíš?“ dávala mu příkazy.

Harry opět přikývl a chytl se Jessičiny nastavené ruky.

Škublo to s ním a on začal rozeznávat ministerskou halu. Rychle se pustil Jessičiny ruky a sledoval, co se bude dít. Jeho teta už na sobě neměla kápi, takže jí všichni viděli do obličeje. Harry podle toho jak se většina tvářila, usuzoval, že 98 % lidí co na ně koukalo Jessicu zná, nebo o ní alespoň slyšel.

Když se tak na Jessicu koukal, usoudil, že se jí taková pozornost celkem líbí. Šla sebevědomě napříč halou a lidé jí uskakovali z cesty. S každým dalším krokem, s každým dalším člověkem, který se na ni podíval, zdvihla hlavu výš a nasadila samolibější výraz. Ó, ano, Jessica Celsus, jediná dcera známého Leonarda Celsua, byla zpátky a v plné síle.

Došli pře ministrovu kancelář. Harry nechápal, co chce Jessica dělat u ministra, ale když se jeho směrem usmála, řekl si, že to se asi dozví vevnitř.

Vstoupila dovnitř se stejným sebevědomím, jako kráčela halou. Vevnitř seděla pouze sekretářka, ministr byl nejspíš až za dalšími dveřmi.

„Chci mluvit s ministrem,“ řekla chladně a rozkazovacím tónem Harryho teta.

„Je mi líto, ale budete si muset sjednat schůzku,“ odpověděla znuděně sekretářka, aniž by zvedla hlavu od práce.

Harry si byl jistý, že takhle se chovat neměla. Věděl, co se stalo, když někdo takhle mluvil s Dracem Malfoyem. Tihle lidi nesnášeli, když se s nimi mluvilo tímhle tónem. Tak jen koukal a čekal, jak na to Jessica zaráguje. Ta se opřela rukama o stůl a počkala, až k ní sekretářka zvedne hlavu.

„Teď mě poslouchejte, když řeknu, že chci mluvit s ministrem, tak tím myslím, že s ním chci mluvit teď, takže to koukejte zařídit,“ odsekávala každé slovo Jessica a Harry byl rád, že teď nesedí na místě sekretářky, která bledla při každém Jessičiném slově.

„Helen, co se tady dě-,“ nedokončil Kornelius Popletal, ministr kouzel odpověď, jakmile spatřil slečnu Celsuovou.

„Obávám se, Korneliusi, že Vaše sekretářka, mi odmítla si s vámi promluvit,“ řekla Jessica a doplnila to falešným úsměvem. Popletal švihl po své sekretářce velice nahněvaným pohledem. Zmíněná sekretářka byla očividně úplně vedle, zřejmě jí nedocházelo, kdo je ta osoba bavící se s ministrem.

„Slečno Celsus, prosím omluvte hrubost mé sekretářky, můžeme si popovídat u mne v kanceláři?“ ptal se podlézavým tónem ministr kouzel. Harry poznal, že v momentě, kdy Popletal oslovil Jessicu, sekretářce to docvaklo.

„Zajisté Korneliusi, velice ráda si s vámi promluvím, ale nesmíte mi vzít za zlé, když si myslím, že byste si měl vybírat lepší personál…“ pokračovala Jessica. Dál už však Harry nic neslyšel, protože se za ní a ministrem kouzel zavřely dveře.

Tak co líbilo? doufám, že jo... Nezapomeňte ohodnotit !!! A pamatujte: Čím více komentů, tím dřív tu bude další kapča...

Peggy