18. Kapitola Velká Síň

Děkuji! Děkuji! Děkuji! Ani nevíte, jak mě ty komentáře těší a jakou mi dávají chuť k psaní, :)

Moc prosím, komentujte i nadále, dávate mi inspiraci!!! :)))))

Jako poděkování tuto kapitolu věnuji především Lilly Jane, ale také Nymfadoře a Ginny Potterové - Děkuji!

Doufám, že se vám kapitola bude líbit a jsem zvědavá, co na to řeknete. :)

Užijte si čtení, Peggy :)

Harry na Jessicu zíral jako na svatý obrázek a ona mu pohled tvrdě oplácela. „Ale jak…“ nechápal Harry.

„ Můj Bože, doufala jsem, že inteligenci zdědíš po matce,“ odfrkla si, „jak asi, Harry? Dennodenně jsou teď po celé Británii zaznamenávány útoky na kouzelníky. Kletby, lektvary, jedy, předměty černé magie, věř mi, že Pán Zla má hodně nápadů a moc dobře ví, co dělá.“

„Uděláš nejlíp, když se od Grangerové budeš držet dál,“ řekla mu tichým hlasem, po chvíli ticha. Harry na ni jen zíral. Jak po něm něco takového mohla vůbec chtít?

„Děkuji, že jste mi to oznámila, profesorko. Ale nehodlám se k nejlepší kamarádce otočit zády,“ řekl jedovatě Harry, naštvaně se otočil a rozhodným krokem vyšel ze dveří. Nemohl už slyšet, jak si pro sebe Jessica zašeptala: „Zase děláš stejnou chybu, Harry.“

* * *

Zbytek víkendu si všichni studenti museli zvykat na spoustu nových věcí. Po celém hradě, skoro na každém kroku, hlídkovali bystrozoři, a kterákoli sova přinesla do školy kterémukoli studentovi balíček, či pouhé psaní, muselo vše projít složitými detekčními kouzly. Dokonce i plánovaný konkurz do Nebelvírského famfrpálového družstva musel Harry probrat s profesorkou McGonagallovou, která zařídila, aby na konkurzu hlídkovalo pár bystrozorů. Přes celý víkend tak v Bradavicích panovala chmurná nálada.

Harry celou dobu přemýšlel, co mu řekla Jessica. Pořád odmítal, vzdát se přátelství s Hermionou, ale čím více o tom přemýšlel, tím více mu v hlavě zněla Jessicina slova. Chce vidět, jak budeš trpět, když o život přijdou všichni tví blízcí…

Věděl, že pokud jsou jeho přátelé stále jeho přátelé, jsou s ním stále v nebezpečí. Říkal si ale, že jeho kamarády by určitě víc mrzelo, kdyby přestali být jeho přáteli, než kdyby s ním měli jít do nějakého dalšího nebezpečí. Oni přece vždy stáli při něm, nebo ne? - To si Harry opakoval i celý příští týden. Probíhalo vyučování, soubojnický klub a dokonce i famfrpálový konkurz. To vše ale bylo naprosto zanedbatelné, oproti tomu, co se událo hned další víkend.

Při nedělní snídani, seděli Harry spolu s Ronem a Hermionou ve Velké Síni a se zachmuřeným výrazem poslouchali Deana Thomase, který vyprávěl o dalším útoku bystrozorů. Vyvraždili rodinu jedné z bystrozorek, která měla mudlovský původ, zapálili celý její dům a jí jedinou nechali naživu. Když se probudila, byla v Nemocnici u Svatého Munga jen s pár pohmožděninami. Když se tuhle zdrcující zprávu dozvěděla, psychicky se zhroutila.

„Dobré ráno,“ozval se příjemný hlas za hlavami Harryho a jeho přátel, kteří jakmile uslyšeli známý, příjemný hlas, s úsměvem se otočili na osobu, která k nim promluvila.

„Čau, Tonksová,“ zamručel Ron směrem k mladé bystrozorce, „co ty tady?“

„Měla jsem noční službu, někdo tady na vás přece musí dávat pozor, když chrníte v postelích,“ odpověděla a unaveně se usmála. „Dělo se něco?“ zeptal se se zájmem Harry. Tonksová, když to slyšela, se uchechtla. „Tady se pořád něco děje, Harry.“ A s přáním na dobrou chuť je opustila.

„Vypadala docela přepadle, co?“ zkonstatoval Ron jako první to, čeho si všichni všimli. „Ani se nedivím,“ spustila Hermiona, „slyšela jsem, jak se profesorka Prýtová baví s madam Pomfreyovou, že prý už nestíhá ve sklenicích pěstovat rostliny, pro Posilující lektvary. Bystrozoři, mají dvaceti čtyř hodinové služby, potom musí na ministerstvo podat hlášení, mají okolo patnácti hodin volno, a znovu nastupují. Většina z nich, už se prý drží na nohou právě díky Posilujícím lektvarům.“

Zrovna, když se na to Harry chystal odpovědět, ucítil zvláštní pocit. V okamžiku zapomněl, co chtěl vlastně říct a jeho oči nabraly kalnou barvu. Jeho přátelé, kteří si této změny okamžitě všimli, se na něho starostlivě podívali. Jedině Harry však věděl, jaký souboj se odehrává uvnitř jeho mysli.

Cítil, jak se někdo snaží dostat přes bariéry nitrobrany, které si přes prázdniny vytvořil a které teď, tak poctivě udržoval. Tlak, který Harry cítil uvnitř své hlavy, byl mnohem slabší, než ten, který na něho minulý rok zkoušel Snape. Přesto však, byl stejně urputný a Harry, ač se snažil sebevíc, nedokázal zabránit tomu, aby mu někdo (nebo něco) navštívilo jeho myšlenkové pochody.

„Měj se na pozoru, “ozvalo se mu v mysli a tlak v Harryho hlavě zmizel, stejně rychle, jako se objevil.

Harry se vyděšeně rozhlédl kolem. Co to sakra mělo znamenat? Jeho přátelé si ho měřili starostlivými pohledy. „Kámo, jsi v pohodě?“ zeptal se ho starostlivě Ron.

„Jo, jasně,“ odpověděl mu potichu Harry, i když to tak ve skutečnosti necítil. Nejistě se rozhlédl kolem. Vše se zdálo být normální. Stočil svůj pohled k učitelskému stolu a očima vyhledal místo, kde obvykle seděla jeho profesorka obrany proti černé magii. Ta se na něj právě upřeným pohledem dívala, Harry jí pohled na pár okamžiků opětoval a pak se otočil, zpět na své přátelé.

Pohled mu spočinul na malé sově, která přímo před Hermionu hodila psaní. Hermiona vzala bílou obálku do ruky a chystala se jí otevřít. V tu chvíli už začalo Harrymu docházet, že něco není v pořádku. Něco mu tady nesedělo, ale než vůbec mohl vzpamatovat, Hermiona se dala do otevírání obálky.

Něco uvnitř Harryho ho nutilo zabránit tomu, aby Hermiona obálku otevřela.

„Hermiono, ne!“ zakřičel na ni, ale už bylo pozdě. Jeho kamarádka už obálku otevřela.

V tu chvíli se stalo několik věcí naráz. Harry viděl, jak se Brumbál u učitelského stolu, zvedl neuvěřitelnou rychlostí ze židle a mocným mávnutím hůlky vyslal k Hermioně kouzlo. To způsobilo, že se kolem Hermiony vytvořila obrovská modrá bublina. Než se však Harry stihl vzpamatovat, jeden z bystrozorů, který měl zřejmě službu ve Velké Síni, okamžitě vyslal podobné kouzlo na bílou obálku, ze které se začal sesypávat hrozivý, tmavě zelený prášek. Zatímco Harry stál jako přibitý, Ron se vrhnul ke své kamarádce, která vypadala, že je v bezvědomí, a prapodivným způsobem stála v modré bublině. Než však stihl dokončit druhý krok, neznámá síla ho, stejně jako Harryho a všechny ostatní v okruhu pěti metrů, odmrštila až ke stěnám Velké Síně.