6. Kapitola Dům

Tak jsem zpět. Vím, že to trvalo dlouho, ale opět se pokusím zrychlit. Ale dodržela jsem slib -  snad jsem Vám to vynahradila délkou. Opravdu jsem se snažila. Ale snad si za to zasloužím alespoň jeden komentář, ne ?? Zajímá mě váš názor. Jinak tohle je moje zatím nejdelelší kapitola. Snad se bude líbit, já jsem celkem spokojená. :)

 P.S. - kapitolu věnuji Barunce mojemu zlatu.. :)

Hned jakmile Harry vyšel z krbu na Hlavním štábu všiml si, že vkročil do poněkud bouřlivé hádky Severuse Snapea a Nymfadory Tonksové. Každý z nich stál na u jednoho konce stolu, navzájem si nenávistně hleděli do oči a bylo vidět, že nebýt Harryho a pana Weaslyho, kteří se tam objevili, nejspíše by se navzájem prokleli. Jakmile si si Severus všiml dvou nových příchozích, otočil se na patě, až za ním zavlál jeho černý hábit a s velmi naštvaným výrazem odešel z místnosti.

Tonksová vypadala velmi naštvaně, jakmile však uviděla Harryho, nálada se jí evidentně zlepšila.

„Ahoj Harry“ řekla a následně se jí zřejmě z důsledku dobré nálady změnili vlasy z tmavé fialové na křiklavě růžovou. Harry se jen zazubil, ale nestihl odpovědět, protože mu do řeči skočil pan Weasly s tím, že si má jít nahoru vybalit a že Brumbál by se tu měl objevit do tří hodin.

Harry tedy šel nahoru a cestou pociťoval zvláštní stísněnost z domu, ve kterém jeho kmotr, zažil tolik špatných vzpomínek. A on tady měl strávit zbývající necelé dva týdny prázdnin.

Harry měl vybaleno poměrně rychle, a jelikož věděl, že tady Brumbál ještě není, rozhodl se, že se porozhlédne po domě bez toho, aniž by u toho musel pořádat nějaký veliký úklid.

Jak se procházel po domě, uviděl Siriusův pokoj. Třikrát se nadechl a odhodlal se vejít dovnitř. Vevnitř to působilo jako by právě vstoupil na úplně jiné místo. Zatímco celý dům působil ponuře, Siriusův pokoj vypadal, jako by se všemožně snažil vybavit svůj pokoj tak, aby co nejvíce kontrastoval se zbytkem domu. Zdi byly polepené mnoha plakáty a fotkami. Harry našel dokonce i nějaké plakáty mudlovských děvčat. Když to Harry spatřil, na tváři se mu objevil úšklebek. Dokázal si živě představit, že to Sirius udělal jen proto, aby co nejvíce naštval svou matku. Viděl ale také pár fotografií, u niž si byl jistý, že se právě dívá na svého otce. Nejvíce ho však zarazila fotografie zarámovaná na jeho nočním stolku. Byla to fotografie jeho rodičů ze svatby, ale byla jiná, než jakou mu dal Hagrid. Byl na ní Sirius přátelsky se držící kolem ramen s Jamesem a nepochybně jeho maminka, stojící vedle nich ve svatebních šatech. Harry však nejvíce zarazila osoba, která se objímala s jeho maminkou. Byla to brunetka v krásných tyrkysových šatech, asi ve věku jeho rodičů a usmívala se do objektivu. Nebyl to však úsměv naprosté pohody jaký sdíleli ostatní členi fotografie, nýbrž úsměv na kterém byly známky jisté aristokracie, úsměv křečovitý, spíše umělý. Vlastně celkové držení těla a výraz v obličeji Harrymu velice nápadně připomínal Malfoye. Oba, mladšího i staršího. Ten povýšený výraz nemohl nikde přehlédnout. Harry si nedokázal představit, že by se jeho rodiče kamarádili s někým jako je Malfoy. Však se o tom mohl přesvědčit ve vzpomínkách Snapea. Teď to ale nechtěl řešit a rozhodl se, že se potom zeptá Remuse.

Když se dál procházel po domě narazil na pokoj, o němž se s nějvětší pravděpodobností domníval, že patřil Siriusovu bratrovi Regulosovi. Soudil tak podle nápisu na dveřích, kde bylo napsáno: Zákaz vstupu bez výslovného povolení Reguluse A. Blacka!

Harry se dlouho nerozmýšlel a vkročil dovnitř. Hned mu bylo jasné, do které koleje Regulus chodil. Zmijozel. Zcela jednoznačně. Poznal by to každý, kdo kdy navštěvoval Bradavice. Tmavě zelené zdi se složitými stříbrnými ornamenty mluvily za vše. Jakoby Harry viděl tu rozdílnost mezi oběma dvojčaty. Oba měli Blackovskou hrdost, ale to bylo tak všechno co měli společné. Byli úplně jiní ve všem.

Když Harry dál pozoroval Regulusův pokoj, všiml si, že hrál famfrpál. Podle všeho ho hrál dobře. Zřejmě byl kapitán zmijozelského famfrpálového družstva. Harry mohl jen hádat, ale tipoval (podle posazení hráčů na lavičkách), že hrál na postě chytače. Jen tak zběžně se porozhlédl po pokoji… Mýlil se. Ještě něco měli oba Blackové společné. Oba měli na nočním stolku zarámovanou fotografii. Harry tedy přistoupil blíž, aby se na fotku mohl lépe podívat. Zarazil se. Na fotce byl zřejmě Regulus, a nebyl sám. Byla vedle něho dívka, stejná dívka v tyrkysových šatech, jako na fotce u Siriuse ze svatby Harryho rodičů. Podle všeho byla ta fotka focena ve stejný den, protože mladá brunetka vypadala úplně stejně. Skoro. Vedle Reguluse působila majestátněji a v obličeji více vynikla její aristokračnost. Ale svým způsobem působila spokojeně. A Regulus vypadal… Zvláštně. Vypadal tak spokojeně, jak jen může Zmijozel vypadat. Nadřazenost se mu přímo odrážela od jeho tváře, přesto působil jistým dojmem spokojeně. Měl na sobě společenský hábit, ušitý bezpochyby na míru z těch nejdražších látek. Levou rukou držel brunetu kolem pasu a v pravé třímal svou hůlku. Naopak ona ve stejné pozici jako on, jen s tím rozdílem, že v levé ruce neměla hůlku, ale měla ji vytočenou zvláštním způsobem k objektivu. Harry nemusel dlouho bádat proč. Na jejím levém prsteníčku se leskl briliantový a zcela určitě zásnubní prstýnek. Ani nechtěl přemýšlet, kolik musel stát.

„Harry!!!“ probudilo ho ze zamyšlení zavolání Tonksové. Přijel Brumbál.

Hmmm.. tak co Vy na to?? abych to věděla zanechte koment, abych alespoň věděla na čem jsem. díky moooc Pegginka