16. Kapitola První zvraty

Tak, jsem tady s novou kapitolou! A speciálně na Vaše přání, je delší než ta předchozí!! :) Doufám, že se Vám bude líbit, protože tahle kapitola je naprosto zlomová! Konečně! Nějaká akce! :D No, tohle je zatím pouze začátek, jsem zvědavá, jak se vám budou líbit další kapitoly. :) :D A dost už mého žvanění, ja načase Vám poděkovat za krásné komenty. :)

Lilly Jane: Děkuji! Moc si vážím toho, že se Ti to líbí. :) Kapitola je zase trošku delší, a příště snad bude ještě delší. :)))

Nymfadora: Díky. :) Jsem ráda, že se Ti to líbí. :) A k přodávání, chytla jsem novou inspiraci, takže už mám dokonce i půlku další kapitoly! :)))

Klér: Děkuji moc :)

Jinak kapču věnuji Lilly Jane, tlačila jsi mně k tomu, abych tu kapitolu dopsala! :)

Pokud tady do této středy budou alespoň tři komenty, tak kapitolu vložím už tuto středu! :) V opačném případě si budete muset počkat do příštího úterý. :))))

Užijte si čtení! Peggy :)

Další dny byly pro Harryho poněkud hektické. Učitelé je nijak nešetřili, zadávali hromadu domácích úkolů, psali spoustu testů a tak zpočátku bylo pro Harryho, Rona a Hermionu velmi těžké, najít si alespoň trochu volného času. Zrovna dnes psali teoretický test z přeměňování. Na konci hodiny, během toho, co se celá třída, složená ze žáku Nebelvíru a Havraspáru, snažila vypotit ze sebe co nejvíce informací o neúplných přeměnách, profesorka McGonagallová si ostřížím zrakem měřila všechny studenty. „Odložte brka,“ řekla přísným tónem na konci hodiny, mávla hůlkou a všechny papíry k ní spořádaně doletěly a usadily se na katedře. Studenti se poté začali zvedat z lavic a sdělovat si své dojmy a odpovědi na otázky.

Harry, Ron a Hermona už byli na cestě ven z učebny, když se ozvala profesorka McGonagallová. „Pottere, vy ještě chvíli zůstaňte,“ řekla mu. Harry se udiveně podíval na své dva kamarády, nechápavě pokrčil rameny a vydal se zpět za jeho profesorkou přeměňování.

„Pottere, s velkou radostí vám mohu sdělit, že váš zákaz létání, byl plně zrušen. Jistě vás potěší, že vaše koště již na vás čeká ve vaší ložnici,“ řekla mu profesorka s mírným úsměvem na rtech. „Takže bych ráda využila příležitosti a dala vám toto,“ řekla a natáhla k němu ruku, ve které se blýskal odznak, složený z písmen FK. Harry tento odznak dobře znal. Minulý rok ho nosila Angelina Johnsová a roky před ní Oliwer Wood. Byl to odznak, který nosili kapitáni Famfrpálových družstev. „Doufám, že neodmítnete a stanete se kapitánem Nebelvírského famfrpálového družstva,“ řekla mu příjemným tónem a zpod brýlí si ho měřila zkoumavým pohledem. Harry nevěděl co na to říct. Tolik příjemných informací najednou. Jeho zákaz létání je zrušen, může zase hrát! Má zpátky své koště a bude famfrpálový kapitán! „Já nevím co na to říct, paní profesorko,“ řekl Harry a se šťastným výrazem se podíval na svou profesorku. „Nemusíte říkat nic, pane Pottere, stačí, když vyhrajete pro Nebelvír famfrpálový pohár,“ řekla mu profesorka s úsměvem a pak ho poslala zpátky za svými kamarády.

A jestli si doteď Harry myslel, že má málo času, tak teď opravdu nevěděl, kam dřív skočit. Kromě obyčejných předmětů, kde jim učitelé dávali zabrat dvakrát více než v předchozích letech, se k tomu přidal ještě Soubojnický klub a famfrpál. Ne všechno ale mělo pouze tmavé stránky. O tom se Harry přesvědčil v lektvarech. Velmi ho překvapilo, že Snape přijal do lektvarů i studenty, kteří v NKÚ byli hodnoceni jako Nad očekávání. To však nic neměnilo na tom, že ať se Snape v hodinách pokoušel Harryho za každou cenu shodit, Harry se, díky svému letnímu studiu, v lektvarech neuvěřitelně zlepšil. Kromě toho, že se jim naučil rozumět, ho totiž také bavily. Jediný a největší problém tedy stále zůstával jeho nerudný profesor, který to za žádnou cenu nedokázal ocenit a vždy si nějakou chybu našel. A byť si to ani neuvědomoval, tak právě tímto nutil Harryho se neustále zlepšovat.

Co se týkalo Jessici a Obrany proti černé magii, Harry a ostatní z Nebelvíru už se smířili s tím, že letos si při Obraně mnoho bodů nenasbírají. Každá hodina probíhala stejně. Prvních pár minut jejich profesorka pravidelně mučila jednoho ze studentů tvrdým zkoušením. Potom byl konec s teorií. Neustále trénovali kouzla v praxi. Právě teď to byla neverbální kouzla. Kouzla, při kterých měli přísně zakázáno promluvit. Když si jednou Seamus Finnigan zkoušel pomoct zašeptáním, připravila Nebelvír o dvacet bodů, vyhodila ho z učebny a dostal školní trest u Filche na tři týdny. Od té doby si už nikdo tímto malým podvodem pomáhat neodvážil. Co však Harryho překvapilo, bylo, že k Zmijozelským se zas o moc lépe nechovala. Teda, určitě jim neodebírala tolik bodů, byla milejší, ale zkoušení ani tvrdé kritice co se kouzlení týkalo, se studenti Zmijozelu nevyhnuli.

Další kapitolou byl Soubojnický klub. Jak se ukázalo, dvojíce, do kterých je profesoři rozřadili, se zdály být jako naprostá katastrofa. A dokonce to tak nebylo jen v jejich ročníku. I studenti ostatních ročníků byli přiřazeni ke studentovi z jiné koleje a ve většině případů i opačného pohlaví. Skoro nikdo nebyl se svým partnerem spokojen, a ani u Harryho a jeho přátel tomu nebylo jinak. Hermiona se v případě, že někdo zmínil jméno Blaise Zabini, chovala jako časová bomba, kterou v tu chvíli bylo nejlepší nechat vychladnout. Ron, v momentě, kdy uviděl Pansy Parkinsovou zrudl a zřejmě se musel držet, aby na ni neseslal nějakou ošklivou kletbu. No a Harry a Daphne Greengressová, to už byla úplná katastrofa. Ať totiž Ron mluvil o Pansy Parkinsové v těch nejhorších superlativech, Harry si nedokázal představit nikoho horšího než jeho vlastní partnerku. S tak namyšlenou, umíněnou a sebestřednou holkou se snad nikdy nesetkal. Daphne, byla totiž, podle Harryho, Malfoy v ženské podobě. Jejich vzájemné souboje se tak často stávaly velmi osobními. Harry však měl jednu výhodu, v soubojích byl suverénně nejlepší. A tak, ať se jeho soupeřka snažila, jak chtěla, vždy to skončilo Harryho výhrou. Nutno taky podotknout, že souboje se již značně lišily od první hodiny.  První polovinu vždy trávili procvičování kouzel jen tak mezi sebou a ve druhé polovině začaly souboje. Každá dvojíce měla přesně určený čas, jak dlouho bude souboj trvat. Pokud do té doby jeden ze dvojice svého protivníka neporazil, byla to remíza. Pokud se to jednomu z páru povedlo, vynesl své koleji třicet bodů. Naopak student, který byl poražen, svou kolej o deset bodů připravil.

A poslední věcí, která Harrymu teď dávala pořádně zabrat, byl famfrpál. Jak se ukázalo, být kapitán znamenalo mnohem víc, než si Harry myslel. A právě díky famfrpálu se Harry začal bavit s Katie Bellovou. Letos ji sice čekaly OVCE, ale to nic neměnilo na tom, že se stala Harryho poradkyní. A než si Harry stačil zvyknout na to, že je kapitán, už ve společenské místnosti vyselo oznámení o konkurzu do nebelvírského famfrpálového družstva, který se měl konat hned další týden.

Rychlý, ale přesto plynulý děj událostí ale narušilo jedno páteční ráno. Když Harry s Ronem a Hermionou vešli do Velké síně a zamířili k nebelvírskému stolu, nastal se jim pohled na skupinku studentů, kteří se skláněli nad Denním Věštcem, ležícím na stole. „Co se stalo?“ zeptala se Hermiona zvědavým tónem a snažila se dohlédnout až ke kouzelnickým novinám. „Smrtijdedi. Vyhodili do povětří jedno menší náměstí v Londýně,“ odpověděl jim zachmuřeně Dean Thomas. „Zemřelo tam osmnáct lidí,“ odpověděl potichu Neville Longbottom. Harry se vyděšeně podíval na své dva přátele. Oba měli ve tvářích stejný výraz. Už to začalo. Přestože se totiž o prázdninách sem tam nějaké ojedinělé útoky objevily, k překvapení všech, Smrtijedi nikdy nezaútočili na nějakém veřejném místě. Jak se ale zdá, tak tahle éra skončila. A o život přitom přišlo osmnáct lidí.

Celý den pak byl zahalen do ponuré nálady. Dokonce i Zmijozelští si pro jednou odpustili většinu svých jedovatých poznámek.

Odpoledne už se potom všem ulevilo, když skončila poslední hodina a začal dlouho vytoužený víkend.

„Myslíte, že to teď bude běžné? Tolik mrtvých…,“ zeptala se Ginny, když s Ronem, Hermionou a Harrym večer seděla ve společenské místnosti. Všichni věděli, co myslí. „Víš, Ginny,“ začala Hermiona a podívala se na svou mladší kamarádku smutnýma očima,“ bylo jen otázkou času, než se to stane.“ V momentě, kdy to dořekla, rozletěl se otvor od Portrétu Buclaté Dámy a dovnitř vtrhlo pět bystrozorů, v čele s profesorkou McGonagallovou.

„Všichni studenti se bez řečí přesunou do Velké síně, prefekti, máte to tady na starost, dbejte pokynů bystrozorů,“ bylo jediné, co řekla a pak se v doprovodu jednoho bystrozora rychlým krokem odebrala ven ze společenské místnosti. V tu chvíli nastal v místnosti chaos. Vše zarazil jeden bystrozor, když směrem ke stropu vyslal jiskry. V tu chvíli všechno ztichlo. „Slyšeli jste profesorku. Já s kolegyní to tady zajistíme a vy se spořádaně vydáte do Velké síně,“ řekl a při zmínce o kolegyni, kývl hlavou na bystrozorku, která stála vedle něho. Když si ji Harry důkladně změřil, zjistil, že je to Tonksová. Ta si všimla jeho pohledu a s nepatrným úsměvem mu kývla hlavou na znamení pozdravu. Nebyl ale čas na žádné rozhovory, protože zatímco Tonksová s bystrozorem, který před chvíli vystřelil jiskry, se vydali do útrob nebelvírské věže, zbylí dva bystrozoři shromažďovali všechny studenty Nebelvíru a vedli je směrem do Velké Síně.

Po příchodu do Velké Síně čekalo všechny překvapení, když zjistili, že už tady jsou všechny koleje. Všichni profesoři stáli u sebe a něco spolu s několika bystrozory živě probírali. U každé koleje stáli dva bystrozoři a všichni studenti měli ve tvářích vyděšené výrazy.

„Co se to tady ksakru děje?“ zeptal se poněkud naštvaně Ron, směrem k Harrymu a Hermioně. „Nemám tušení, vždyť dokonce ani prefektům nic neřekli. Musí to být něco vážného,“ odpověděla mu zachmuřeným hlasem Hermiona. „Opět máte pravdu, slečno Grangerová,“ ozval se za nimi, povědomý hlas jejich kolejní ředitelky.

Doufám, že se Vám kapitola líbila a těšíte se na další! :) Prosím nezapomeňte napsat komentář a zkuste si třeba tipnout, co se vlastně stalo. :) Moc mě zajímá Váš názor! :)