15. Kapitola Soubojnický Klub

Ahj lidi! Nevím, jestli jste si přečetli oznámení, ale jestli jo, tak víte, proč jsem tak dlouho neaktualizovala, a že mě to opravdu mrzí. Každopádně, i když je to má první povídka kterou zveřejňuji, je to taková moje srdcová záležitost a já ji nehodlám nechat nedopsanou. :) Nicméně, můj letošní rozvrh není žádný med a já budu hledat každou volnou chvilku, kdy budu moct psát. Ale nebojte se, pokud vše půjde dobře, jsem rozhodnutá vždy jednou za čtrnáct dní vložit novou kapitolu. :) Takže už si radši píši dopředu :D

Tak, teď k další věci. Pomalu budu měnit stránky a aktualizovat celý web. Doufám, že na mě nezanevřete a budete stránky dál navštěvovat a komentovat. :)

A teď poděkování těm, co komentovali poslední dvě kapitoly:

Ant: děkuji za pěkný komentář :) akce příjde už velmi brzy :) :D :P ale co! nebudu nic prozrazovat! :P Jinak děkuji za nabídku, ale betu už mám :)

Lilly Potter ml: díky za krásný koment, jsem ráda, že se Ti to líbí :) No nová, už je tady a další? Pokud budu mít dobrou náladu, tak bych tady další mohla přidat už v neděli :) :D

Ginny Potterová: Děkuji za komentáře u obou kapitol :) Datum přidání kapitoly můžeš vidět vždy v "Novinkách" :)

Klér: Díky moc :) Jsem ráda, že se ti to líbí :)

Em: snad už přibývat častěji budou :) :D

Lilly Jane: :D Díky moc :) Opravdu mě to moc potěšilo :)

Jinak, dnešní kapitolu věnuji všem výše uvedeným :)))

A už dost mojich řečí!! Užijte si kapitolu a nezapomeňtě komentovat!!! :)))

Peggy

Po obědě se šel Harry, Ron a Hermiona připravit na Soubojnický klub. Teď, když věděli, jací budou oba profesoři, co ho mají na starost, se jim tam vůbec nechtělo. Nebylo ale na výběr, museli tam jít.

Když došli do Velké síně, zatajil se jim dech. Stoly byly naskládané u stěn a uprostřed bylo spousta místa. Většina studentů z šestého ročníku, už tam stála, chyběla jen část Havraspáru. Do šestého ročníku chodilo dvacet osm studentů a teď tady nebyly Lisa Turpinová a Padma Patilová. Ty přišli jen malou chvilku předtím, než dovnitř rázným krokem, vedle sebe, vešli Snape a Jessica. Rázem bylo v Síni ticho, nikdo se neodvážil nic říct, když tady stál nejobávanější profesor lektvarů a jeho nová konkurence.

Když oba profesorové došli do středu Síně a upíraly se na ně všechny pohledy. Snape se na Jessicu podíval a neznatelně na ni kývl.

„Vítejte na prvním setkání Soubojnického klubu,“ začala profesorka Celsus, a přestože mluvila normálním, nijak nezesíleným hlasem, všichni ji slyšeli. „Budeme se vídat dvakrát do týdne vždy v pondělí a ve čtvrtek. Radím vám, nepodceňujte přípravu. Během Soubojnického klubu budete kouzlit jen, když vás k tomu vyzveme. A bude to probíhat následovně. První polovinu budete uplatňovat a procvičovat kouzla ve dvojicích, do kterých jsme vás již s profesorem Snapem rozdělili. Druhou polovinu potom budou probíhat souboje. Naučíte se, jak se bránit a jak útočit. Poslední setkání v měsíci pak vždy budou souboje, kdy se každý účastník utká s každým. To může vést k velkému bodovému přínosu pro kolej, jejíž členové budou nejlepší,“ dokončila svou dlouhou řeč. Jakmile to udělala, v Síni se ozval vzrušený šepot. To se ale zřejmě profesorům nelíbilo, a tak profesor Snape zvedl hůlku, ze které vyletěly červené jiskry, a rázem bylo ticho. „Pět bodů dolů za každého, kdo teď promluvil,“ řekl mrazivým hlasem. Ozvalo se několik zalapání po dechu nebo překvapených vydechnutí, ale nikdo se neodvážil znovu promluvit. Profesorka Celsus se spokojeně usmála a řekla: „Vždy přečtu jména dvojice. Vy se potom postavíte bez řečí k sobě. Opakuji, bez řečí.“

„Abottová – Boot,

Grangerová – Zabini,

Patilová Padma – Goyle,

Bullstreodová – Longbottom,

Parkinsnová – Weasly,

Greengressová – Potter,

Thomas – Macmilliane,

Bonesová – Malfoy,

Turpinová – Nott,

Brownová – Corner,

McDouglová – Crabbe,

Patilová Parvati – Finch-Fletchey,

Blockerhurstivá – Finnigan,

Jonesová – Goldstein.“

Jakmile to dořekla, všichni už stáli u svého „partnera“. Nikdo ale nevypadal, že je s ním spokojený. Dokonce i Zmijozelští měli ve tvářích znechucené výrazy.

„Teď už víte, kdo bude váš protivník a zároveň i partner do konce školního roku. Než začneme s něčím směšně jednoduchým, ukážeme vám s profesorem Snapem, jak má takový souboj vypadat,“ řekla a pak se na Snapea chladně usmála.

Odstoupili od sebe a studenti kolem nich utvořili poměrně velký kruh. Navzájem se uklonili a pak to začalo. Snape vyslal kouzlo a ona ho odrazila. Ten na ni pak metal jednu kletbu za druhou a Jessica všechny bez problému vykryla. Pak na něho vystřelila kletbu ona a  Snape jen líně mávl hůlkou a kletbu odrazil. Takhle to šlo ještě nějakou chvíli. Studenti na to všechno zírali s otevřenou pusou. Nejvíce je udivovalo, že za celou dobu, ani jeden z nich nevyslovil jediné kouzlo. Zrovna, když nad tím Harry přemýšlel, od někud se k němu naklonila Hermiona a zašeptala mu: „Oba dva kouzlí neverbálně. Přečetla jsem si to v naší učebnici do Obrany. Je to strašně náročné.“ Harry střelil po Hermioně okem a viděl, jak je oba usilovně pozoruje. V tu chvíli mu došlo, že Snape je opravdu dobrý čaroděj. Ať se totiž jeho teta snažila, jak chtěla, Snape vykryl každou její kletbu úplně bez problémů a ještě stihl zaútočit. Naproti tomu Jessica, která měla svůj neproniknutelný výraz, vypadala, že jí pomalu začínají docházet síly. Všechno skončilo o chvíli později, kdy Snape vyslal dvě silné kletby hned po sobě a Jessica, přestože první vykryla bez větších problémů, nebyla dost rychlá a štít který vyčarovala proti druhé kletbě, nebyl moc silný, odletěla několik metrů daleko. Snape se tím ale nenechal rozhodit a lehce mávl hůlkou směrem k Jessice, která jako by se v letu zastavila a pomalu a ladně dopadla přímo na nohy. Harry na to, stejně jako zbytek jeho spolužáků, koukal s otevřenou pusou. Přestože totiž Snape jeho tetu porazil, Harry věděl, že neznal mnoho lidí, kteří by se takovému soupeři mohli rovnat, tak dlouhou dobu. Snape byl bezpochyby vynikající čaroděj, ale madam Celsus taky.

Ta už došla, hrdým a rozhodným krokem rovnou ke Snapeovi. Ten potom udělal něco, co si Harry neuměl dříve ani představit. „Byla jste silný soupeř, drahá kolegyně,“ řekl a stroze na ni kývl hlavou. Ta se samolibě usmála a poděkovala: „Vy také, profesore.“

„Nestůjte tady, jako banda trotlů!“ vyštěkl Snape. „Postavte se do dvojic a začněte s něčím tak směšným, jako je odzbrojovací kouzlo. Nepředpokládám totiž, že by ho víc jak polovina z vás uměla,“ dořekl. Studenti ho poslechli a postavili se naproti svým protivníkům/partnerům.  Někteří ostýchavě, jiní nenávistně na sebe sesílali kouzlo Expeliarmus. V jedné věci se Snape mýlil. Protože všichni, kteří minulý rok, pod Harryho velením navštěvovali Brumbálovu Armádu, dokázali své soupeře bez problému odzbrojit. Dokonce i Nevillovi se povedlo Millicent Bullstreodovou odzbrojit tak, že jí hůlka vyletěla z ruky. Naproti tomu, ona Nevilla odzbrojila až na potřetí.

Tak to šlo ještě nějakou dobu, než Snape přikázal všem okamžitě přestat s jakýmikoli kouzly. Potom přišla na řadu kontrola. Každý kdo dokázal odzbrojit svého soupeře na první pokus, vynesl své koleji bod. Komu se to povedlo na podruhé, nezískal nic, a komu se to ze dvou pokusů nepovedlo ani jednou, připravil svou kolej o deset bodů. S výjimkou Goyla, kterému se to sice nepovedlo ani jednou, ale prokázal prý náležitou snahu, a tak Zmijozel jeho přičiněním ztratil bodů pouze pět. Skoro všichni ale díky dlouhému času na procvičování, uspěli. Harryho kouzlo bylo dokonce tak silné, že Daphne Greengrassové vyletěla hůlka z ruky a odlétla několik metrů daleko. No, a když už byly body rozděleny a přiděleny, první setkání Soubojnického klubu, skončilo. Harry, Ron a Hermiona se tedy společně odebraly do Nebelvírské věže.

„Myslím si, že profesor Brumbál udělal dobře, když tím Soubojnickým klubem pověřil Snape a Jessicu,“ řekla jim, zatímco kráčeli po pohyblivém schodišti, „chci tím říct, že oba dva určit vědí, co dělají. Viděli jste Zmijozelské? Parvati ani Millicent zezačátku ze začátku nijak dobré nebyly a ke konci už obě dokázali soupeře odzbrojit.“ Na to se Ron zaškaredil, protože když napoprvé Parvati odzbrojil a ona jeho ne, cítil neuvěřitelný pocit zadostiučinění. Když se jí to ale před Snapem na druhý pokus povedlo, úšklebek mu zmrzl na rtech. Přece jenom se jí to povedlo, a ten neřád jí ještě bod přidělil, prý za to, že při prvním pokusu byla nervózní. Zbytek cesty do věže pak strávili přemítáním, proč je rozdělili zrovna do takových dvojic.

Tak, doufám, že se Vám kapitola líbila :) Prosím, zanechejte komentář :)

Peggy